Mentální bulimie

Poruchy příjmu potravy provází lidstvo již od jeho prvopočátku, avšak první dochovanou zmínkou je ta od Galéna z 2. století našeho letopočtu. Ten stanovil rysy bulimie a pojmenoval ji bulimis, což vychází ze slov bous a limos. V doslovném překladu nám tedy vznikne býčí hlad, jímž vystihoval pojem, že nemocný člověk by byl schopný sníst celého vola. Přejídání bylo dlouho přisuzování špatnému zažívání, než se začalo přisuzovat k psychickým chorobám. V roce 1874 si Gull povšiml nenasytné chuti dívky trpící anorexií a proto byla bulimie dlouhá desetiletí považovány za její symptomy. Až rok 1979 přinesl průlom, kdy Gerald Rusell sice potvrdil, že více jak třetina anorektiček má tendence k záchvatům přejídání, avšak prokázal, že stejné chování vykazují i lidé, jenž jí netrpí. Tím prokázal, že se jedná o jinou variantu poruchy příjmu potravy a označil jí termínem bulimia nervosa, neboli mentální bulimie. Dlouhé roky se ještě vedli spory a proto se oficiálního uznání jakožto diagnózy dočkala až v 87, kdy byla bulimie a anorexie prohlášena zdravotnickou organizací za prioritní problém.


Nástupem moderní doby vzrostl výskyt onemocnění příjmu potravy. Medii je více probíraná anorexie, avšak bulimie je cca 3x rozšířenější. Avšak na první pohled není tak patrná, nemocní mají obvyklou váhu. Přitom pozadí obou nemocí je totožné. Bulimie ohrožuje nejvíce dívky mezi 13 a 18 rokem, tedy nastupuje o něco později, než anorexie. Stejným rysem chování je zkreslené vnímání a naprosto iracionální chování v záležitostech kolem jídla. Jejich chování je však způsobeno snahou udržet si přijatelnou váhu, proto je u nich velmi častý tzv. jojo efekt, kdy při záchvatech přibírají a posléze se zase vrací na svoji původní hmotnost. Stejně jako anorektičky i pacientky trpící bulimií pravdu o přijmu jídla výtečně před okolím tají. U obou nemocí lze chápat jejich kontrolu nad potravou jako snahu zvládnout silné emoce a city. Jídlo jim zastupuje věci, které považují za nepříjemné a nedokáží je přímo vyjádřit.


Mentální bulimie je vymezena jako opakující se záchvaty přejídání s následujícími snahami o kontrolu nad váhou těla. K tomu jsou využívány drastické metody typu vyvolávání zvracení, zneužívání projímadel, hladovění, užívání anorektik či diuretik. Pacienti trpící diabetem úmyslně vynechávají inzulín. Jejich inspirací je chorobný strach z tloušťky, přičemž si samy určují váhu nižší, než je normální. Bulimie může být pokračováním dřívějších problémů s anorexií. Anorektičky trpící bulimickým typem jsou povahově spíše podobné bulimičkám. Tedy mají častější výkyvy nálad, chovají se impulzivně, mají tendence ke zneužívání omamných látek, krádežím, sebepoškozování a pokusům o sebevraždu.


Bulimie a její záchvaty mohou trvat několik hodin, ale také i několik dnů. Povětšinou dochází ke konzumaci tučných a sladkých jídel s vysokou kalorickou hodnotou. Bulimičky se přejídání snaží instinktivně bránit a tak jídlo schovávají či nějakým způsobem znehodnocují. To však bohužel není nikterak platné, ve chvíli, kdy se bulimie projeví v plné síle, seženou si ho za každou cenu. Jsou schopny krást v obchodě i vybírat popelnice. Za své chování se stydí a často se popisují jako taková rozdvojená osobnost. Jedna jejich část chce přejídání a zvracení zanechat, ale pak jako otočením vypínače je jídlo jedinou prioritou. Záchvat přejedení bulimie začíná příjemným pocitem s jídla, který však brzy vystřídá pocit selhání, deprese a snaha opět získat kontrolu. Právě onen pocit kontroly vede k vyvolávání zvracení.


Se zvracením či používáním laxativ souvisí většina fyzických problémů. V podstatě jde o nedostatek vitamínů a minerálů, které vedou k nerovnováze elektrolytu organismu, která se poté podepisuje na funkci orgánů. Mentální bulimie si vybírá samozřejmě tvrdou daň i na psychice, která se vyznačuje hlavně úzkostí a depresemi. Stavy přejídání působí problémy i v sociálním cítění a stejně jako u anorektiček se projevuje jistou izolovaností. Pří léčbě je podstatnou součástí spolupráce ze strany pacienta trpícího bulimií, i přes to se jedná o dlouhodobou záležitost s nejistým výsledkem, kdy je potřeba změnit stravovací návyky a najít emocionální vyrovnanost.